Kremik & Alex's Cycling Blog

Vyjíždíme směr Drážďany na naši letošní tour. Trasa by měla vypadat asi takto:

Naše trasa začínala v Praze a jakmile jsme se dostali k Labi v Brandýse nad Labem, pokračovali jsme po cyklotrase č. 2 Labská stezka až k soutoku s Cidlinou za Poděbrady. Tady jsme se od Labské odklonili a kvůli zkrácení trasy jsme pokračovali rámcově směrem na Hradec Králové. Párkrát i podél D11. Na Labskou stezku jsme se vrátili zase v Lochenicích a pokračovali tak až do Jaroměře.

Rozdělili jsme si trasu na 3 části, první den jsme vyjížděli později odpoledne a po cca 40 km jsme dojeli do kempu Ostrá. Druhý den jsme pokračovali cca 50 km úsekem do Chlumce nad Cidlinou, kde jsme přenocovali podruhé v kempu na místním krásném koupališti. A poslední den jsme to doklepli cca 50 km úsekem.

První dva dny byly víceméně rovinaté, neboť vedli víceméně podél Labe, třetí den se to alespoň malinko zvlnilo, nicméně jsme většinou využívali asfaltové cyklostezky.

Celkově jsme najeli 155,48 km, v pohybu jsme za celou cestu byli 11:07:28 a nastoupali jsme 612 m. No a celkově jsme si užili celou táta-syn výpravu 🙂

Cestou z Chlumce jsme museli zdolat pár slušných kopečků. A byli v našem týmu i tací, kteří si dodávali energii hudráním a přivoláváním Boha a každý další kopeček vítali slovy: "To snad ne!".

Každopádně jsme vystoupali až na Žižkův stůl, projeli skrze bojiště u Chlumu a ačkoliv někteří by si dali i pivo, tak jiní už měli v očích jen a pouze vidinu cíle a ani lákání na zmrzku nezabíralo.

Doufali jsme, že se nám podaří najít podjezd pod dálnicí D11, úsekem do Jaroměře, kde byla značena jen turistická cesta. To se nám nakonec podařilo a v Lochenicích jsme se opět připojili na cyklotrasu č. 2 (Labská stezka) a tou jsme se dopravili okolo několika dobře vypadajících hospůdek k Jaroměři.

V 16:07 jsme zahlédli nádraží a sídliště Na Zavadilce (a minuli bez povšimnutí Péťovo bistro u soutoku). V 16:20 jsme zakotvili v cíli, kde nás čekala celá delegace s medajlemi včetně Jacka Sparrowa a jeho družiny.

Tak se nám už dostavila menší únavička. Cestu nám trochu upravují kopečky, které jsou trochu náročnější takhle v závěru.

Alex ale musel nutně navštívit Hrádek u Nechanic 🤪😉😉😉, taxme si ti dali malou energetickou vzpruhu.

124 km za námi.

Nakonec na koupání v Chlumci nedošlo, Alex si to ale vynahradil na "pláži", kde pak zapojil další děti do pískových staveb.

Stan jsem rozbili u elektrického sloupku, abychom dobili naše zařízení. Vstávali jsme v 8 a přes noc jsme si to trochu zafuněli, takže jsme museli trochu sušit. Ale sluníčko pomohlo.

Před odjezdem jsme doplnili vaky s vodou a trochou energie. n

Po obědě jsme vyrazili směr srandovní místo zespoda. Bylo to jedno z míst kde jsme chtěli původně přenocovat. Ještě že jsme tak neudělali, protože na místě probíhal h"Heavy country festival. Takže jsme se jenom zastavili a pokračovali dál podél Cidliny.

Cestou nám spadlo taky pár kapek a celkově bylo počasí po cestě spíš zamračené. Ale vůbec to nevadilo naopak bylo to akorát k našemu výkonu.

Cestou jsme se omylem zúčastnili části jednoho závodu a taky jsme se přidali k jedné svatbě.

Cesta nebyla vždycky úplně přívětivá vůči našemu vozíčku - třeba zdolat schody s kolem a zapřaženým a naloženým vozíkem byla docela prekérní situace. Ale ve dvou jsme to zvládli.

Některé zkratky jsme museli bohužel vzdát a pokorně se vrátit na asfaltovou cyklostezku - přece jen rvát vozíček skrz pole obilí bylo trochu náročné.

Svačinu jsme si zajistili cestou, protože projíždíme polemi, která jsou plná různých dobrot. Kromě kukuřice jsme byli překvapení také množstvím polí, na kterých rostla dýně Hokkaido. Občas jsme zastavili, Alex si vzal nějakou energetickou tyčinku a já se mu pak s vozíkem nestačil.

No a v Chlumci jsme nevystrčili … proti slunci, ale zdolali 100 kilometrovou vzdálenost od domova.

No a v 16:40 už jsme zakotvili na dalším místě na spaní na koupališti v Chlumci nad Cidlinou. Dnes jsme tedy ujeli 57 kilometrů, což je celkem 101 kilometrů z domova. Svůj stan jsme umístili vedle elektrické zásuvky, protože už nám docházela energie v našich přenosných a navigačních zařízeních. Ke koupání se zatím ještě stále odhodláváme.

Už i na mladého závodníka dopadla únava, ale různé sušenky ho vždycky nakopnou, že mu s vozíčkem nestačím, obzvlášť pokud je stezka jen vyjetá lajna v trávě, kdy kola vozíku přeskakují po drnech okolo.

Cestou jsme potkali už asi 354 tichých bláznů, cestujících na ryby od staré škodárny až po ML Mercedesy. Každopádně všichni zelení, bydlící v různě důmyslných příbytcích, každopádně udice jsou vždycky jen bokem 😄

Nymburk a Poděbrady jsme projeli po druhém břehu (než je město) a až za Poděbrady se vrátili na pravý břeh. Tady jsme si dali oběd v restauraci Přístaviště.

Trička navíc pro nás ti za námi neměli 😄😄😄

V 7:30 usoudil místní dobrodinec bílém tílku, že bude nejvyšší čas protůrovat svého Volkswagena. Za naším stanem. To znamenalo, že budeme vstávat. K snídani jsme měli housky s marmeládou, Gervais sýrem, dokonce se nám podařilo uvařit i Dripit kafe do ešusu.

To byla jedna z věcí, kterou tatínek zapomněl: hrníček, pro sebe kraťasy na převlečení a dokonce i sirky. Naštěstí nám v kiosku věnovali zapalovač zdarma. Doplnili jsme vodu naložili zpátky všechno do vozíčku a v 10:42 odjíždíme směr Chlumec podél Labe.

Poté, co se nám podařilo vyzvednout náš cargo vozíček, sbalili jsme jídlo kempingové potřeby a věci na kolo a v 15:21 jsme vyrazili z domu směr Ctěnice a Brandýs nad Labem.

V Lázních Toušeň jsme si nemohli odpustit dát si chvilku oddechu v bistru Oddechoff. Dali jsme si něco malého k snědku Alex dvě piva a já kofolu 😄

Po levém břehu jsme dojeli až do Lysé nad Labem, kde jsme přejeli na druhou stranu Labe a pokračovali jsme až do našeho kempu v Ostré, kam jsme dorazili v 19:30.

Postavili jsme stan, který mám už od 7. třídy základní školy a stále drží. K večeři jsme měli párek v rohlíku a pivo a v 10 hod. jsme šli spát.

Letošní cestu do Jaroměře už nepojedu sám, ale pojedeme v tandemu s Alexem. Pro začátek jsme zvolili cestu co možná nejkratší, čímž pádem není možné následovat celou dobu Labskou cyklostezku, protože zajížďka do Pardubic je zbytečná. Zároveň si cestu rozdělíme na 3 části, první nejkratší dáme v pátek odpoledne, přespíme v Ostré, další úsek pojedeme pak už po 50 km každý den a další noc strávíme v Chlumci nad Cidlinou. Celkem nás čeká nějakých 150 km, po vcelku rovinaté cestě. Bohužel se nejde vyhnout asfaltu plus nám do cesty postavili také D11.

>>> Naše trasa na mapy.cz 🔗 (Aktuální pozice je pak pro vybrané jedince na Find My)

Musíme s sebou vzít také stan, spacáky a karimatky a osedlat celoodpružené kolo taškami není jen tak a našel jsem jeden nosič od Thule. Takže nakonec pojedeme jako cargo s touto fajnovou nákupní taškou:

Tedy, chtěl jsem říct s touto:

Letošní trasa bude 102 km (bez zajížďky) a povede tudy:

Moje aktuální poloha:

Bylo dobře, že jsem vyjel takhle brzo ráno (7.55 z Masarykova nádraží). Trochu špatně bylo, že jsem si neověřil, jestli mi jdou správně hodiny na cyklometru - kdybych to udělal, zjistil bych, že mi jdou o skoro 1/4 hodiny napřed a nemusel bych na kole hned tak po ránu hnát na nádraží. Ale zase dobrá rozcvička.

Do oběda jsem si dobře hlídal i energii (cca každou hodinu něco), po obědě jsem to trochu zanedbal a bylo to znát. Díky faktu, že je celá cesta víceméně rovina, nemá člověk pocit nějakého vyčerpání cestou, jako je tomu u horských tras, kde člověka průběžně vyčerpávají náročnější výjezdy do kopce. Myslím tedy, že bych ve finále zvládl ujet i více kilometrů za den. Jediné, co mě vlastně odrovnalo ke konci byla hlavně bolest kolene, která se mě potkala někde u Pardubic a poslední úsek z Hradce do Jaroměře jsem už tahal víceméně jednou nohou. Bolest se mě držela ještě asi 24 hodin po dojetí a pak zmizela … Co jsem měl ještě dlouho zatuhlé byly svaly za krkem a na ramenou.

Překvapivé pro mě bylo, že dost velká část stezky není asfaltová euro super stezka. Místy je to polňačka se spoustou kamení, kde dostane člověk pěkné naklepání. Člověk by skoro na tyto úseky uvítal nějaké to celopérko. Až na několik málo úseků, vede stezka mimo provoz (silnice). Asi dva úseky (cca 2 km) po silnici byly ale hodně výživné. Škoda je, že od Týnce nad Labem až do Pardubic se nejede kolem Labe. Na nekonečné rovinky kolem Kladrub nezapomenu.

Byl jsem rád, že jsem měl s sebou nahranou trasu v telefonu (iPhone/GPS MotionX). Obzvláště při průjezdu městy to bylo potřeba. Zapínal jsem jen v případech, kde nějak vypadlo značení, ve městech, nebo když jsem čekal nějaký odklon od předpokládané trasy kolem vody. Díky tomu jsem skoro nikde nezajel oproti plánu. Jinak se dalo docela dobře orientovat podle cykloznaček č. 2 (místy ještě značená jako 24).

Trochu mě mrzelo, že jsem cestou nemohl moc fotit (protože to hrozně zdržovalo), projíždí se opravdu pěknými místy a i jako foto expedici by to bylo dobré. Takhle jsem dělal fotky spíše dokumentační.

Stran technologií. Hodně jsem si pochvaloval držák na telefon Quad Lock Bike Mount Kit. Nejen, že z něj/do něj jde telefon dobře přidělávat, ale perfektně drží na představci, i když je chycen jen dvěma gumičkami. Neměl jsem možnost vyzkoušet poncho do špatného počasí. Občas jsem za jízdy jen telefon vycvaknul, něco vyfotil a vrátil, vše bez problémů. Výhoda je i jednoduché otočení telefonu o 90 stupňů.

Moji "sledovatelé" si pochvalovali aplikaci Find Friends, takže neměli potřebu mi cestou telefonovat, kde jsem. Cca v polovině cesty už docházela baterie v iPhone a z náhradního zdroje se (za dalšího používání) dobil asi na 85%. Do cíle jsem dorazil asi se zbývajícími 25% baterie. Tady jsem při deklarovaných 3000 mAh náhradního zdroje čekal lepší výsledek. Samsung Galaxy S III jsem s sebou bral, kdyby se na iPhone cokoliv pokazilo, nebo prostě došly všechny baterky. Zároveň jsem si řekl, že příspěvky a fotky z cesty na blog budu dělat Samsungem, abych iPhonu neubíral baterku. Jako velké PRO Samsungu pro tuto úlohu jsem viděl v tom, že umí obstojně přepisovat české diktování na text, což jsem viděl jako velkou úsporu času. Ale ani v této elementární úloze Samsung neuspěl. Start aplikací foťák i Evernote byl nesmírně pomalý. Diktování fungovalo dobře a opravdu spořilo čas, ale přiložené fotky se špatně (automaticky) otáčely, takže jsem dost často musel fotky otáčet ručně a než se spustila editační aplikace, než se v ní fotka otočila a než se vrátila zpět do Evernote, tak to trvalo násobně více času, než kdybych text napsal klávesnicí na iPhone. Takže úspora na jedné straně byla vyrušena časovou náročností na straně druhé. Navíc defaultně fotky z Androidu nemají v EXIF GPS souřadnice (na což jsem spoléhal), naštěstí Evernote je přikládá ke každé poznámce. Potom, co mi po pár příspěvcích Twist (s balíčkem Internet v mobilu na týden) napsal, že jsem překročil FUP, musel jsem ještě dokoupit další datový limit. Celkově tedy kombinace Samsung+Android+Twist+Android veze aplikací bylo asi největší zklamání a proto jsem pak už spíše používal iPhone i pro blogování a focení.

Celkově ale použití kombinace Evernote + Postach.io byl velmi dobrý a hodně funkční model. Pokud by fungovalo české diktování na iPhone, bylo by celkově neporazitelnou volbou. Velmi doporučuju. Pro jednoduché blogy opravdu nahradí Wordpressy a jiné platformy. A nejen proto, že Evernote je prostě mojí srdeční záležitostí :))

Na závěr musím ještě pochválit zástupce Labská stezka o.s., kteří mi velmi ochotně poradili s trasou, dali několik hodnotných konzultací a dokonce mi i nabízeli telefonický support po cestě. Takové zapálení do své práce jsem už dlouho neviděl. Škoda, že GPX trasa stezky ještě není k dispozici.

157 km, 7:18 hodin v sedle (bez přestávek), průměrná rychlost 21,4 km/h, maximální rychlost 39,2 km/h, celkem 10:21 hodin na cestě. Cestou jsem vypil 5 l Isostaru, snědl jeden dobrý oběd a asi 6 energetických sušenek, jeden hnusnej energy gel a pár cukrových tablet.

Přivítání v Jaroměři bylo opravdu přívětivé. Kromě toho kýble mazání, které jsem teda už potřeboval, na mě čekal bazén a občerstvení. Na to jsem ale bohužel neměl, po celodenní stravě na energetických zázracích, moc chuť. Bazén potěšil, i když čističce to asi dalo zabrat :)

Koleno bolí tak, že nevyjdu schody, leda když ho neohýbám. Kdyby nebylo toho kolene, tak bych řekl, že jsem na tom vcelku OK, výrazně nad očekáváním.

Teď mě bude mrzet už jen to, že jsem se do Čelákovic vezl vlakem :))))